Rozhovor s Pavlom Pokorným z Rimortis, zo dňa 1.3.2012

Zdravím Pavel ako sa mame?

Pavel Pokorný: Ahoj Tome, díky za optání. Momentálně dost pracovně ulítaně, ale v této době možná díky Bohu za to.

Čo okrem albumu, chystá kapela Rimortis tento rok?

Pavel Pokorný:Vzhledem k časové náročnosti našich zaměstnání musíme práce na novém CD rozložit téměř do celého roku. Kromě toho však plánujeme v podstatě normálně koncertovat.

Čo by si vedel povedať k chystanému albumu? V čom bude album jedinečný, oproti starším nahrávkam?

Pavel Pokorný: Myslím, že jedinečnost je vždy spojená hlavně s konkrétními osobami, které se na tvorbě podílí. Od posledního alba „Deset kroků zpět“ se dost změnilo obsazení kapely, takže myšlení i specifické hráčské dovednosti se musí někde odrazit. Ovšem díky charakteristickému zpěvu Milana a celkovému dohledu Vaška nad aranžemi a zvukem, včetně jeho osobitých textů, fanoušci RIMORTIS určitě neomylně poznají. Co se týče mne, bude zhruba polovina hudebního materiálu na novém CD ze střípků mého skladatelského šuplíku z let 1986-1992, takže tak trochu návrat ke kořenům.

Prečo tak dlhá doba?

Pavel Pokorný: To je dáno pracovním vytížením všech členů a tím, že jsme vloni odehráli téměř 50 koncertů bez setkávání se ve zkušebně. Na nových písních jsme tedy začali intenzivněji pracovat až v tomto roce. Hudební materiál na nové CD se proto ještě nyní dotváří, z větší části je však již hotový. Když spočítám, že jsme tomu věnovali zhruba 6 necelých víkendů, tak jdeme možná i docela rychle. Od února navíc začínáme znovu šňůru koncertů a času opět ubude. Nahrávání plánujeme hlavně kvůli mému druhému zaměstnání na umělecké škole na letní prázdniny, něco zabere mastering, lisování CD a máme tu podzim – zimu ;-).

Vaši žánroví kolegovia Scelet chystajú album kompletne v angličtine? Ako to bude u vás?

Pavel Pokorný: My se budeme tradičně držet našeho mateřského jazyka. Žijeme a hrajeme v Čechách a chceme, aby nám a našim písním rozuměli zdejší posluchači. Třebaže je člověk poslouchající metalovou hudbu zvyklý slyšet ji díky zahraničním vzorům převážně v angličtině, tuzemské legendy jako např. Arakain, Kreyson, Citron … a další nás v našem názoru jen utvrzují.

Nejaké špeciálne plány ohľadom turné?

Pavel Pokorný: Letos vzhledem ke zmíněné práci na novém CD počet koncertů lehce omezíme, ale i tak se stačíme ukázat ve všech krajích naší milé (-malé ;-)) republiky. Standardně si několikrát zahrajeme ve společnosti Nightwish revival (zajímavý bude jistě např. koncert v Praze v klubu SaSaZu, kde je doprovodí cca 50. členný symfonický orchestr), já osobně se moc těším na vystoupení s Eagleheart a Salamandrou, dále také např. s Dogou a jinak to bude samozřejmě rovněž řada regionálních kapel.

Rysuje sa aj niečo na Slovensku? (Poprípade zahraničie?)

Pavel Pokorný: Zatím o ničem takovém nevím. Pokud by však o RIMORTIS projevili zájem pořadatelé ze Slovenska, určitě bychom přijeli zahrát rádi, protože by nám „bratrští“ slovenští posluchači jistě také rozuměli.

Ako by si zhodnotil predchádzajúci rok s osobného a muzikantského hľadiska?

Pavel Pokorný: Jsem rád, že se prostřednictvím RIMORTIS mohu odreagovat a momentálně si myslím, že jsme fajn parta a na našich vystoupeních je to znát. Snad jsme kvalitativně postoupili zase o něco výše, objektivně to však mohou posoudit jen posluchači. Hraní v RIMORTIS mne naštěstí nutí udržovat se v určité hráčské formě, rád bych si však vytvořil podmínky na řádné denní cvičení, což bohužel nyní nemám.

Aké máš spomienky na minuloročné koncerty?

Pavel Pokorný: Já jen příjemné. Na pódiu si to snažím užít vždycky a dát do toho vše. Nepamatuji se, že by se na nějakém vystoupení lidi nebavili. Jasně, jsou štace, kde je plno a je to paráda oproti akcím se slabším počtem návštěvníků. Občasné problémy s akustikou je nutné vyřešit hlavně pro posluchače. To, že se nám hold někdy hraje hůře, protože se třeba neslyšíme, je pro mne podružné. Důležitější je dostat se v pořádku na koncert a z něj pak zase domů. Ty ses ale chtěl asi dozvědět nějaké pikantnosti, že? Kdepak. Žádné nebudou. My jsme strašně počestná kapela 😀 😀 😀 (… až na bujaré veselí s italskými Tarchon Fist …).

Vystúpili ste aj po boku nejakých veľkých kapiel poprípade v zahraničí?

Pavel Pokorný: Protože se ptáš mne, mohu mluvit pouze o době mého působení u RIMORTIS. Za mne žádné zahraniční vystoupení nebylo. Rád ale vzpomínám na společný koncert s Blaze Baileym (ex-Iron Maiden) a již jmenovanými Tarchon Fist. Jinak se naše jméno občas objeví vedle slavných zahraničních vzorů na nějakém z velkých festivalů, zde však není možnost se osobně setkat, popovídat a třeba si připít.

Pred pár rokmi ste riešili nejakého doprovodného gitaristu, aby ste mohli na koncertoch hrávať aj staršie veci? V akom stave je to teraz?

Pavel Pokorný: Momentálně bychom spíše přivítali výborného hráče na klávesy 🙂

Prečo?

Pavel Pokorný: Možná Tě překvapím, ale Jakub s námi hrál naposledy 12.02.2011 na koncertě v Praze v klubu Exit Chmelnice a po něm své působení v RIMORTIS ukončil. Nějakou dobu jsme měli na našich webových stránkách inzerát a aktivně hledali náhradu. Bohužel se nenašla a nám postupně začalo vyhovovat používání „halfplaybacku“ – pouštění nahrané stopy klávesového partu v MP3.

Na nejakých vašich videách som si všimol, že komunikácii s publikom sa venuje výlučne gitarista. Je to tak stále?

Pavel Pokorný: Máš-li na mysli uvádění písní a informací o RIMORTIS vedoucím kapely – basovým kytaristou Vaškem, pak je to tak nadále a neuvažujeme zatím o změně. Jinak o neverbální komunikaci s publikem se během našeho vystoupení snažíme všichni.

Prečo je to tak?

Pavel Pokorný: Protože Vašek je srdce kapely a taková její „chodící encyklopedie“, takže vždy ví, jaké informace je třeba kde zveřejnit. Byla to tradice už v době, kdy jsem k Rimortis nastoupil. Ze začátku jsem se na to také ptal, ale nyní jsem si už zvykl.

Venuje sa stále aj burcovaniu publika počas skladieb?

Pavel Pokorný: Myslím, že zvlášť na posledních akcích už Milan dokázal jak to zvládne sám. Takže zde se role trochu přesouvá … 🙂

Ty sa v civilnom živote venuješ aj výučbe hrania na gitaru. Čomu sa venujú ostatní členovia Rimortis?

Pavel Pokorný: Jen upřesním, že výuka hry na kytaru je mé vedlejší zaměstnání, jinak pracuji v managementu strojírenského podniku. Snad neodhalím moc ze soukromí ostatních, když řeknu, že zpěvák Milan podniká ve stavebnictví, Vašek s Honzou mají nyní stejného zaměstnavatele. Vašek je v obchodním oddělení a Honza tam pracuje jako montážní technik.

Čo by si odporučil ľudom, ktorí začínajú z gitarovou hrou?

Pavel Pokorný: Asi to, co platí všeobecně: neztrácet čas vlastním objevováním Ameriky a vyhledat si ze začátku odbornou pomoc. Doporučuji tzv. najít si svého učitele, se kterým si budete rozumět, a bude motivovat k lepší hře. Měl by být také odpovídajícím způsobem přísný, s čímž mám já osobně trochu problém. Samozřejmě dále: „bez práce nejsou koláče“ a „metronom – dobrý sluha, špatný pán“ :D.

Popíš akým spôsobom vznikajú skladby Rimortis?

Pavel Pokorný: Znovu musím upozornit, že se mohu vyjadřovat pouze k právě „tvořenému“ novému CD. Využíváme jakési „ministudio“ v naší zkušebně v Sokolči, kde z našich nápadů společně vytváříme nejprve demoverze. Na nich se snažíme vyladit jednotlivé nástrojové party i celkové aranžmá. Před nástupem do studia bychom tak měli být maximálně připraveni.

Kde čerpáte inšpiráciu pre ne?

Pavel Pokorný: Všude ;-). Hudebně lze popsat téměř vše, ale na konečném výsledku bude mít v našem případě vždy rozhodující vliv text. Může se stát, že z mé „bojovně laděné“ skladby Vaškův vhodný text udělá třeba „romantickou baladu“. Nechme se překvapit.

Z úst niektorých vašich kolegov som počul dosť nelichotivé vyjadrenia na adresu českej power metalovej scény. Ako to vidíš ty?

Pavel Pokorný: Musím se přiznat, že nemám čas sledovat dění ani na světové natož tuzemské hudební – i například konkrétně „metalové“ scéně. Nelichotivě bych se mohl vyjádřit k celkovému společenskému stavu, který má ve svém důsledku vliv i na kulturu a v rámci ní pak samozřejmě na různé hudební žánry. Na druhou stranu musím opět vyjádřit své „Bohu díky“, že už tu nemáme předchozí režim. Zůstávám optimistou a věřím, že přijdou lepší časy.

Aké boli tvoje muzikantské začiatky?

Pavel Pokorný: Nejprve neslavné. I když mne hudba už od mala velmi přitahovala, z hodin flétny kdysi na LŠU jsem byl vyloučen, protože jsem dával tehdy přednost sportu. Ve 14 jsem se ale seznámil s kytarou a začal vztah na celý život. Vystřídal jsem několik učitelů na klasickou kytaru a jako samouk jsem zkoušel elektrickou kytaru s kapelou Horrocks v Liberci. Měli jsme tenkrát se spolužákem Tomášem štěstí na starší kolegy (např. zpěvák Roman Korecký, bubeníci Honza Janota – dnes V.A.R. a Honza Zrůst – zakládající člen Krucipüsku) a skupina se mohla díky vítězství v okresním kole „komunistického“ Rockfestu v roce 1988 dostat dále, kdybych ovšem za pár dní na to nemusel narukovat na 2 roky na vojnu. Po vojně jsem vystudoval vysokou školu s hudebním oborem, při ní zkusil vytvořit speed metalovou skupinu Signum, ale kvůli založené rodině a přestěhování pak nějaký čas „rockově abstinoval“. Od roku 1998 jsem po kapelách Skylla, Husbery, Řemen a BERRY nakonec doplul do RIMORTIS. (Jsem se trochu rozpovídal, že? 😀 )

Čo bolo pre teba príjemným prekvapením na metalovej scéne min. rok a čo ťa najviac sklamalo?

Pavel Pokorný: Jak už jsem řekl dříve, nestíhám nyní nějak soustředěně pozorovat hudební okolí. V hudbě už jsem také leccos slyšel a minulý rok mne žádná nahrávka nějak extra nepřekvapila. Co se mi nelíbí, tak vesměs rychle zapomínám. Mohu však říct, že z toho, co jsem měl možnost poslechnout, se mi z tuzemska líbí nová deska kapely Arakain a Eagleheart (které již řadím spíše k těm zahraničním) a ze světových Megadeth, Anthrax, Stratovarius, Trivium. I noví Edguy (třebaže bych si je uměl představit rychlejší a tvrdší), Queensrÿche se svým hledačstvím už asi vypadávají z příslušné „metalové škatulky“.

Čo je podľa teba najväčším problémom českej metalovej scény?

Pavel Pokorný: Má česká metalová scéna problém? Tedy jiný než třeba scéna jazzová nebo klasická? Problém je podle mne všeobecně společenský. A ať se nám „metalíků“ to líbí nebo ne, metal již není nic nového a je to podle mne menšinový žánr. Jako takovému se mu v oficiálních médiích pozornosti nedostane. Pravda, může se občas svést na momentální vlně „módnosti“, ale 80. léta, tak jak jsem je zažil, už nepřijdou … „c’est la vie“ :D. Naštěstí se, podobně jako u jiných hudebních stylů, budou jistě i do budoucna rodit další šílenci, kterým učaruje řezavý zvuk kytar, zběsilá tempa dvou kopáků a křiklouni, myslící to smrtelně vážně … 😉 :D.

Máš nejaký špeciálny cieľ, ktorý by si si chcel počas svojej muzikantskej kariéry splniť?

Pavel Pokorný: Nepovažuji svůj hudební vývoj za nějakou extra muzikantskou kariéru, ale mám sen, který se mi splní možná až v důchodu (pokud se ho dožiji :D): Ráno vstanu, nemusím do práce, vezmu kytaru a celý den hraji. A to se opakuje i další a další den … :D.

Tak ďakujem za rozhovor. Prajem všetko dobré, tebe a tvojej kapele a poprosím nejaký ten odkaz pre mojich čitateľov.

Pavel Pokorný: Také díky a přeji všem hlavně zdraví, pohodu a radost ze života, ke které se s RIMORTIS budeme snažit „přispět svojí troškou do mlýna“ (ať mele rychle a tvrdě !!! :D). Čau, PP

Odkazy:

Oficiálny web: http://www.rimortis.cz/aktualne/
Bandzone: http://bandzone.cz/rimortis
Facebook:http://www.facebook.com/pages/RIMORTIS/144016365609691

 

Páčil sa ti tento článok?
  •  
  •  

Pridaj komentár