Tom, Libor (Symphonity) – ,,Bohužel kvalitních zpěváků je jako šafránu“

Česká metalová scéna oplýva aj mnohými zaujímavými zoskupeniami. Medzi ne patrí aj Symphonity. Zo začiatku typická power metalová kapela, neskôr projekt so zahraničnými muzikantmi a momentálne formácia fungujúca s dvoma spevákmi – Slovákom Mayom Petraninom a Talianom Antoniom Abatem. Dnešný deň zverejnili nový singel, kde budete počuť oboch spevákov. Slovenskí fanúšikovia ich mohli vidieť napr. na koncerte Freedom Call v Košiciach a tí českí napr. na vystúpeniach s The Unity. Chcete vedieť viac o nich, o chystaných kocnertoch, ako spomínajú na vystúpenia na Slovensku alebo aj o tom, čo najbližšie chystajú? Prečítajte si nasledujúci rozhovor s basákom Tomášom Sklenářom a gitaristom Liborom Křivákom:

 Zdravím Tom a Libor!  Na úvod by sme mohli začať krátkym predstavením kapely. Symphonity je okrem iného zaujímavá tým, že sa jedná o medzinárodné zoskupenie. Ako vznikne taká cezhraničná spolupráca?

Tom: Čau! Složení kapely je v současné době česko-slovensko-italské. Určitě nehledej žádnou vědu za tím, jak taková spolupráce vzniká. Máme své požadavky, které by měl každý člen splňovat, a když u nás nenajdeme někoho, kdo by vyhovoval, nebojíme se oslovit muzikanty i v zahraničí.

Dlho ste fungovali s Olafom Hayerom a Herbiem Langhansom. Minulý rok sa k vám pripojil Talian Antonio Abate a slovenský spevák Mayo Petranin. Ako sa vám podarilo s nimi dať dokopy? 

 Libor:  Hledání nástupníků těchto pěveckých es nebylo vůbec snadné. Bohužel kvalitních zpěváků je jako šafránu. Jednal jsem s více kandidáty, ale většinou to skončilo na jejich neochotě koncertovat, nereálných požadavcích nebo neserióznosti. Antonia jsem objevil v italské kapelce Perseus. Poslal mi nahrávku jedné naší skladby a následně jsem se jel podívat na jejich vystoupení, abych slyšel jeho projev naživo. Nakonec jsme se domluvili. Myslím, že je jeden z mála zpěváků, který dokáže zazpívat Olafovy party bez ztráty kytičky. S Mayem to byl poněkud jiný příběh. Známe se už spoustu let. Po jednom  koncertě se Signum Regis v Brně mi ze srandy nabídl spolupráci, ale já to tenkrát nebral příliš vážně. Po jeho následném odchodu z kapely jsme se spojili znovu a tentokrát jsme se už domluvili na jeho nástupu k Symphonity. Myslím, že nám koncept dvou rozdílných hlasů celkem vyhovuje.

Je možné, aby napr. Olaf vystúpil na nejakom z vaších koncertov ako hosť?

 Libor: Možné to samozřejmě je. S Olafem máme stále velmi dobré kamarádské vztahy. Dokonce se na nás přijel podívat na našem nedávném vystoupení v německém Nordenhamu. Pokud bude mít čas, chuť a jeho hlasivky to dovolí, určitě nebudeme proti 🙂

 Na viacerých koncertoch s vami účinkoval Martin Solárik z Anthology. Momentálne v akom je to stave? Črtá sa nejaký stály klávesak?

 Libor: Martin s námi vystupuje na koncertech, protože nechceme pouštět všechny klávesy z playbacku, jak to dnes bohužel dělá spousta kapel. Zatím však neprojevil zájem být plnohodnotným členem kvůli vytíženosti v jeho domovské kapele. Otázka stabilního klávesáka je tedy stále otevřená, ale budeme ji asi muset v dohledné době definitivně vyřešit.

Úprimne sa musím priznať, že som zatiaľ do kontaktu prišiel iba s vašim posledným albumom King of Persia, a je skutočne na vysokej- svetovej úrovni. Myslíte si, že má na kvalite vašej hudby veľkú zásluhu aj to, že sa v nej stretlo viacero ľudí z rôznych národov?

Tom: Díky za kompliment! Samozřejmě to může mít také svůj vliv. Co se týče toho, jak obě naše alba zní, na tom se kromě všech členů výrazně podepsal také Sascha Paeth, kterému vděčíme za finální mix. Ale podle mě má na tom hlavní zásluhu naše filozofie dělat věci pořádně a ne polovičatě.

A nie je to niekedy naopak dvojsečné kvôli času?

 Tom: Určitě ano. Samozřejmě se nemůžeme společně vídat každý týden. Na druhou stranu nám to není rozhodně na obtíž. Jsme spolu často v čilé elektronické komunikaci a takto vyřešíme vše, co je potřeba. Když už se vidíme, tak to obvykle bývá na delší dobu. Tak například zkoušky máme většinou na prodloužený víkend.

Dnešný deň ste zverejnili novinku, skladbu Crimson Silk. Môžte povedať trocha viac?

 Tom: Singl Crimson Silk je  vůbec první zveřejněná skladba z materiálu, který vznikl již s novou kapelní sestavou. Fanoušci, kteří nebyli na letošních koncertech, si mužu poprvé poslechnout naše nové zpěváky Antonia a Maya. Zároveň se můžou těšit na vůbec první plnohodnotný videoklip Symphonity. Na nahrávce je několik speciálních hostů, konkrétně kytarista Marek „Ashok“ Šmerda z Cradle of Filth, Herbie Langhans z Avantasia, který nazpíval vokály, a Ladislav Šiška na perkuse. Za mixem a masteringem tentokrát stojí Finnvox Studios, kteří spolupracují s velikány jako Nightwish nebo Stratovarius.

Ako vznikla táto spolupráca?

 Libor: Když to vezmu popořadě, tak s Ashokem se známe už pěknou řádku let. Kdysi mimochodem hostoval na albu „Goddess of Revenge“ ještě v dobách Nemesis a již několik let plánujeme něco spolu natočit. Tentokrát k tomu byla navíc i vhodná příležitost, kvůli momentální absenci stabilního klávesáka. Takže jsme místo střídání kytarových a klávesových sól spolu svedli kvalitní kytarovou bitvu. Ashok si kromě toho navíc rovnou zahrál i v našem novém klipu. Herbie s námi jezdil festivaly už po vydání „Voice from the Silence“ a na „King of Persia“  byl rovnocenným zpěvákem spolu s Olafem Hayerem. Vždy také dělal všechny sbory na našich albech a nebyl tudíž důvod ho neoslovit i tentokrát. Myslím, že opět odvedl profesionální práci. Ony jsou vůbec, řekl bych na „Crimson Silk“ zpěvy a sbory, ještě dominantnější a majestátnější než kdy předtím, ale to ať posoudí nakonec sami fanoušci. Dalším hostem je perkusionista Ladislav Šiška, na kterého mi dal tip náš bývalý bubeník Martin „Marthus“ Škaroupka. Původně jsme živé orientální perkuse chtěli použít už na minulé desce „King of Persia“, nakonec z toho však sešlo. Ale jejich čas přišel právě nyní. Co se týče závěrečných prací, tj. mixu a masteringu, prvotně jsme chtěli opět spolupracovat s dvojicí Sascha Paeth a Miro z Gate studia, kteří se postarali o obě naše předchozí desky. Vzhledem k tomu, že jsme potřebovali mix udělat poměrně dost narychlo a Sascha byl příliš časově vytížen, rozhodli jsme se oslovit Mikko Karmilu a Miku Jussilu ze slavných studií Finnvox. A výsledek je opravdu parádní, moderní zvuk, ale nahrávka má stále zároveň i velkou dynamiku. Což je dost častý problém současných, překomprimovaných nahrávek, že žádnou dynamiku nemají.

Bude nová tvorba v niečom odlišnejšia oproti predchádzajúcej?

 Tom: Na nové tvorbě se podílí dost lidí, kteří na posledním albu ještě nebyli členy kapely. A každý do skladeb dává kousek sebe. Takže, i když bych řekl, že hudebně navazujeme na předchozí tvorbu, nemůže to být úplně stejné jako dřív. Jestli to bude lepší nebo horší, to ať posoudí fanoušci.

Libor: Přesně jak říká Tom. I když jsem hudbu ke „Crimson Silk“ napsal a zaranžoval opět já, každý z muzikantů má dostatečnou volnost a může do skladeb prosadit i kousek sebe sama. Takže nový singl bude logickým pokračováním „Krále Persie“, ale zároveň představením nových členů Symphonity.

Čo koncerty? Kde vás budú môcť ľudia vidieť?

 Tom: Rádi bychom se v příštím roce ukázali na některých festivalech, a také bychom se rádi představili fanouškům ve více zemích než doposud. Víc k tomu ale zatím nemůžu říct. Snad jen sledujte naše novinky, aby vám nic neuniklo.

V októbri ste odohrali na Slovensku dva koncerty spoločne so skupinou Freedom Call. Ako spomínate na tieto vystúpenia?

 Tom: Na tohle vzpomínám jen v dobrém. Koncerty se povedly, měli jsme skvělé zázemí i zvuk. I když jsme hráli jako první ze tří kapel, tak se nám dostalo úžasného přijetí od publika, které bylo pod pódiem v hojném počtu už od první skladby, a to jak v Košicích, tak ve Zvoleně. Navíc kluci z Freedom Call k nám byli opravdu přátelští. Tyhle koncerty se opravdu povedly a budeme na ně určitě dlouho vzpomínat.

 Je v pláne navštíviť Slovensko aj budúci rok?

 Tom: Pokud k tomu bude vhodná příležitost, určitě se na Slovensko vždy rádi vrátíme, ale zatím nic konkrétního v plánu nemáme.

Počas vašej histórie ste odohrali viacero koncertov so svetovými skupinami- napr. aj s takými Nightwish. Ktoré z nich ostali vo vašej pamäti?

 Libor: Ano. Tebou vzpomínané vystoupení s Nightwish bylo opravdu nezapomenutelné, už jen kvůli velkolepé návštěvě v hale. Ale zároveň jsem si již tehdy uvědomoval, že pokud chceme dosáhnout v rámci stylu na první ligu, máme stále co zlepšovat. Když se ohlédnu dnes zpět, myslím, že jsme se posunuli o pořádný kus vpřed a i naše vystoupení jsou na daleko vyšší úrovni, a to nejen po vizuální stránce.

Vníma človek inak koncert ak vystupuje s takou skupinou?

Libor: Tak samozřejmě, že pětitisícový dav udělá pořádný randál, ale také je to pro kapelu samozřejmě velká reklama.

Bol čas s nimi aj pokecať?

 Libor: Myslím, že tehdy už byly u nich znatelné nějaké problémy v kapele, protože jsme měli pocit, že nemluví ani mezi sebou, nebo minimálně se zpěvačkou. 🙂 Ale už je to opravdu dávno a moc si detaily nepamatuju, ale zřejmě to byl jeden z jejich posledních koncertů s Tarjou.

Čo hovoríte na hudobnú scénu v Čechách?

 Libor: Tak pokud se budeme bavit pouze o metalové scéně a vynecháme tvrdší styly, kterým příliš neholduji, tak situace není příliš růžová. Je tu pár skupin, které se občas vymknou z toho československého průměru, ať už jde například o Eagleheart nebo Sebastien, ale celkově je to spíš bída. Na festivalech se pořád točí dokola ty samé bandy, které většinou nemají naprosto žádnou šanci prorazit byť jen v první vesnici za hranicí naší vlasti. Na Slovensku je podle mě situace snad ještě horší, protože mě teď vlastně žádné jméno kromě spřízněných Signum Regis ani nenapadá. Pokud se nebudeme omezovat pouze na metal a podíváme se na českou scénu globálně, je ta situace vlastně stejná, ne-li horší. Občas mám takový dojem, že čím větší blbost, tím větší šance na komerční úspěch, ale to asi symbolizuje i celou dnešní uspěchanou digitální dobu.

Čo je podľa vás najdôležitejšie, aby sa kapela z Čiech dostala na takú úroveň, na akej ste vy?

 Libor: Tak v první řadě soudnost. Je potřeba si položit základní otázku, je opravdu materiál, který skládáme na stejné úrovni jako evropských špiček v oboru? Je naše produkce, aranže, naše hráčské schopnosti, zpěv, zvuk alba, obal atd. na stejné úrovni? Já vždycky říkám, že mám v sobě jakousi autocenzuru. Spousta skladatelů svoji skladbu nikdy nevyhodí. Já zavrhl už spoustu věcí o kterých jsem nebyl přesvědčen. Bohužel jsem občas chtěl vyhodit i skladbu, která byla nakonec největší tahák alba. 🙂 Nicméně dost lidí v branži by nějakého cenzora či producenta, který by je usměrnil, potřebovala jako sůl. Samozřejmě žádný učený z nebe nespadl, a proto je potřeba na sobě pracovat, ale bohužel realita je u nás občas taková, že spousta kapel tvrdících o sobě, že hraje ať už jakkoliv nazvaný metal, předvádí spíše klasickou vesnickou zábavu, čest výjimkám.

 Tak to bola posledná otázka. Ďakujem veľmi pekne za odpovede, a zároveň by som niekoho z vás rád poprosil o odkaz pre čitateľov.

Děkujeme všem fanouškům, kteří nás podpořili na koncertech na Slovensku a doufám, že se k Vám brzy vrátíme.

Youtube ukážka:

Linky:
http://www.symphonity.com/
https://www.facebook.com/SYMPHONITY/
https://bandzone.cz/symphonity

Pridaj komentár