Rozhovor s Tomášom Kolingerom z John Dovanni zo dňa 12.8.2016

tomáš kolinger-polkaKapela John Dovanni svojho času patrila medzi topku vtedajšej česko-slovenskej scéne. Vznikla v 1991 a krátko na to sa stala objavom časopisu Melodie. V roku 1992 vydala veľmi úspešný album Víra v ruce. Bohužiaľ sa po ňom na dlhší čas odmĺčala, jeho nasledovník vyšiel až v roku 1995. Potom opäť došlo k ukončeniu činnosti. Z popola vstali až v roku 2014. Aj keď je väčšia jej súčasných členov nesmierne muzikantsky vyťažených, v polke tohto roka im vyšiel comebackový album Hrdobec. V rozhovore so spevákom, Tomášom Kolingerom (pre veľkú zaneprázdnenosť, letné dovolenky vychádza až teraz) sa dozviete o tom, čo kapela najbližšie chystá, pobrobnosti o albume, ale mnoho zaujímavých informácii z histórie.

Tak zdravím Tomáš, čo ma nové kapela John Dovanni a čo chystá ešte do konca leta?

Tomáš Kolinger: Také moc zdravím a díky za optání a skvělou „přihrávku“. Kapela John Dovanni se po 25 letech sešla, aby si udělala velkou radost – doufám že nejen sobě, a natočila to chybějící magické třetí album. S tím přirozeně souvisí i to, co chystá kapela toto léto. Logicky nás to táhne na jeviště, takže bude nějaké živé hraní na letních festivalech a sezónu zakončíme divoce křestem, který máme 16. listopadu v Malostranské Besedě v Praze. Nicméně více koncertování připravujeme spíše na sezónu 2017.

Máte v pláne aj nejaký ten výjazd na Slovensko, poprípade ďalej?

Tomáš Kolinger: Rádi bychom , ale je to ale spíše otázka příštího roku a pro managment kapely a ochoty slovenského publika nám dát prostor. Tím „ďalej“ asi myslíš naše předskakování před Bonfire v Německu… Kdo ví, třeba zase něco takového přijde, protože jsme si to neuvěřitelně užili.

Podsedný váš facebookovi status informuje o zdravotných problémoch vášho zaskakujúceho bubeníka. Ako to vyzerá?

Tomáš Kolinger: Zánět šlach pro někoho kdo musí pevně držet paličky je fakt bestie… Použili jsme proto dalšího zaskakujícího bubeníka Jakuba Homolu z dnes již neexistujícího instrumentálního tria G-bod kytaristy Petra Henycha.

Poďme k aktuálnemu albumu. Na úvod, ťa poprosím o pár slov k názvu – čo to vlastne znamená ten Hrdobec?

Tomáš Kolinger: Předně musím říct, že jako kapela milujeme české komediální filmy, dokonce náš basový kytarista Vít Fiala je notoricky známý tím, že ty nejikonálnější filmy dovede snad celé interpretovat. No a teď jen malá nalejvárna: Slovo Hrdobec se stalo proslaveným díky filmu Marečku, podejte mi pero!. Ve filmu zazní tento dialog, kdy jistý Hora školí Kroupu a teď i nás: „Hrdobec? Hrdobec to je takovej brouk. To je takovej chrobák, kterej si před sebou válí tu… kuličku… z toho… z trusu.“Kroupa na to: „Jo, ty myslíš hovnivála? “Kroupův kolega Hora: „No, hovnivála, jenomže v přírodopise se nazývá hrdobec.“ ……..proto na CD máme zvláštní poděkování ve smyslu…to nám poradil Hora ten BLBEC………..  Úvodní skladba není o ničem jiném než o válení a koulení různých osudových koulí………. Myslím, že každý se v ní tak trochu najde. Ty koule nás zkrátka tíží 🙂 )

Viem, že to máte síce na stránke uvedené ale predsa – mohol by si v krátkosti pripomenúť príbeh jeho vzniku?

Tomáš Kolinger: Jsem člověk, který si někdy jde až příliš urputně za svým snem. No a tím bylo s JD nahrát to třetí album, po kterém jsem ve skrytu duše toužil. Jenže jsem musel především přemluvit, udolat a přesvědčit kytaristu Petra Henycha a basistu Vítka Fialu, že to bude skutečně důstojný návrat……. Dnes to už mohu říci. Pod rouškou mé sólové retrospektivy jsem je vlákal do připravené pasti znovuobrození Johna Dovanniho…….. Mám štěstí – povedlo se to. V počátku mi v tom projektu byl velkou oporou především Vítek Fiala. A Petr Henych zase přispěl následně famozními aranžemi kytar a jako bonus přivedl pana Bubeníka Lukáše Pavlíka. Ten našemu albu vtiskl nejen dokonale fungující rytmiku, ale podílel se i na dalších aranžích, a hlavně je strůjcem úžasného zvuku a soundu našeho CD. Byl to on, který celou dobu seděl za mixem a následně pak i celou desku míchal. Jemu skládám velký kompliment!! Navíc je to i fajn člověk, bohužel velmi vytížený hraním v kapele Čechomor.

 Popíš niekoľkými vetami skladby, ktoré sa na ňom nachádzajú?

Tomáš Kolinger: Jednoduše. Jsem chlap a jako chlap mám rád celou řadu věcí, co chlapi obvykle rádi maj. Navíc jsem si procházeli obdobím dost turbulentním.  Klasickej tobogán – up and down – nejdříve euforie, pohoda a pak tsunami neskutečných sraček.  Takže tu najdeš našláplé věci plné benzínu, holek a pohody, zaťatých pěstí a řinčení zbraní vedle balad o opětovaných i neopětovaných láskách, společně se skladbami, které vyjadřují soumrak mezilidských vztahů, které jsou čím dál tím víc plné hovniválů a šounilů. Sečteno podtrženo je to celé o životě, ač vím, že to vyzní jako klišé.

V čom sa líšia od veci z prvých dvoch albumov?

Tomáš Kolinger: Máš rád víno?? Ve vínech, co dlouho zrají, je síla i něco tajemného navíc. Na předchozích albech vznikaly songy více ve zkušebně a v tandemovém autorství s Petrem Henychem. Mě se sním dělá hrozně dobře. Fakt jsem vždycky úplně v tranzu a v němém úžasu, jak kytarou vyjádří vše, co je v songu třeba, vystihne atmosféru, dokresluje textovou osu a vždycky skladbu někde dochutí tím pravým kytarovým kořením. Tentokrát ale věci vznikaly více izolovaně. Jednak se ve většině případů jedná o dobře uleželé moje šuplíkovky, které dostaly nový modernější háv a druhak Petr Henych tentokrát pracoval víceméně v poklidu svého domácího studia a vše tedy důkladně promýšlel. Jemu tenhle styl práce vyhovuje, protože je hloubavý typ a mimořádný perfekcionista. Vítek Fiala je extrapól, který naopak preferuje nahrávání přímo ve studiu a ideálně vyžaduje plný kontakt s kapelou. Navíc na předchozích albech se projevuje celá řada muzikantských, ale i producentských nešvarů. Málo času na nahrávání, na nastavení zvuků, na opravy chyb… Možná s odstupem času vnímám, že i výběr songů byl uspěchaný a pod taktovkou nám přidělených producentů. Na tomto albu jsme vybírali z bezmála 30 songů, proto jsme si dovolili také na CD nacpat 16 songů…… A především, byli jsme si sami sobě producenty!!!

CD vyšlo prvého júna, oficiálny krst je uvedený až na 16. novembra. Prečo?

Tomáš Kolinger: Nikam nespěcháme! Už jsme se nahonili až až 🙂 A navíc jsme si přáli mít křest v Malostranské besedě, kde to máme rádi a tam je to s volným termínem problematické. No myslím, že mezitím alespoň bude dost času připravit perfektně program  včetně nějakých kmotrů na pokřtění CD. Doufáme, že se nám také zadaří uvést nový klip.

johndovanni_proweb

Ak si chcú členovia John Dovanni oddýchnuť od muziky, čomu sa venujú?

Tomáš Kolinger: No pokud mohu mluvit za kluky, tak oni si od muziky moc neoddechnou, protože je poměrně vytěžují ještě další projekty. Nejvíce asi Lukáše Čechomor, proto na celou řadu produkcí s námi bude muset jet alternující záskok. Petr Henych má své kytarové závazky ještě u Kamila Střihavky a Vítka Fialu vytěžují projekty Romana Vojtka a Petra Vondráčka…….. Takže sumasumarum vlastně odpočívat mohu v klidu jen já 🙂 Teď jsem se vrátil od vás z Nízkých Tater – kolo a lezení po kopcích -parádička…. Mám to tam rád!

Všetci tvoji spoluhráči popri John Dovanni majú ešte ďalšie formácie. Ako to vlastne všetci stíhate?

Tomáš Kolinger: Od počátku nastartování tohoto projektu jsme předem věděli, že to bude termínově hodně složité a že pokud budeme chtít hrát, budeme muset sehnat adekvátní záskoky především za Lukyho. Jsou to samozřejmě nervy i pro našeho manažera, ale já doufám, že anabází typu zánět šlach bubeníka bude minimum a my budeme moci naši muziku servírovat hojně i živě.

Porozprávaj niečo o tvojej hudobnej minulosti… Kedy si vlastne s hudbou začal a ako si sa dopracoval k John Dovanni.

Tomáš Kolinger: V 17ti jsem se dostal na průmce do party fakt dobrých muzikantů. Základ repertoáru Judas Priest, kytara přes gramec a už to jelo. Následně jsem měl štěstí, že jsem se ještě jako neplnoletý benjamín dostal do vcelku regionálně uznávané kapely Gentiana (mimochodem pardálové hrají stále!!!) a tam od o 20 let starších harcovníků dostal parádní „školu rockového života“ se vším všudy. Pak následovala celá řada kapel regionálního charakteru, až jsem se jednoho dne ocitl ve sklepě na Žižkově ve zkušebně, kde zkoušela doslova na hromadě uhlí kapela John Dovanni – nikdy na to nezapomenu, jak jim to v tom sklepě hrálo!! Wow ! Jen to mělo malou vadu na kráse. Nikdo jim v tu dobu nezpíval……….. Rozhodl jsem se okamžitě….. A následovala parádní jízda, která jak se zdá, stále neskončila!

V 90tych rokoch mali vaše prvé albumy dosť slušný úspech. Prečo kapela dvakrát ukončila činnosť?

Tomáš Kolinger: Stručně řečeno jsme jako mladý naivní ucha neunesli slušnou porci slávy. Ve chvíli, kdy z nás tehdejší muzikantský časopis Melodie udělal polohvězdy, následně nám Česká televize natočila klip, který se hrál v nejlepších vysílacích časech a vydavatelství Tommü Records odvedlo na propagaci první desky skvělou práci, jsme zkrátka totálně zblbli. Otevřel se pro nás velký svět a my jsme se s tím nějak neuměli srovnat. Chyběla nám tvrdá ruka a kapela se chovala jako stádo neřízených střel, na což nás tehdejší šéf vydavatelství mockrát důrazně upozorňoval. Mimořádný talent pro „zabití dvou much jednou ranou“ tehdy prokázala hvězda vydavatelství Tommü Records Láďa Křížek, kdy celé kapele (přirozeně s vyjímkou mě 🙂 ) hodil lano v podobě učinkování v kapele Kreyson. Chlapci šli za vidinou lepších zítřků a větší slávy a já šel podnikat. Pak se dala kapela dohromady podruhé, vydala druhé CD (mimochodem aspirující na nejlépe utajené CD roku smajlík) a možná i díky mizerné podpoře agentury to následně zabalila podruhé.  A teď? Jsme tady se třetím CD, po třetí… Myslím, že už i s trochou nabraného rozumu, tak snad do třetice všeho nejlepšího, jak se říká…..😉

V čom sa podľa teba najviac zmenila scéna od vašich začiatkov a čo považuješ za jej najväčší problém?

Tomáš Kolinger: Zažili jsme dobu plnou muzikanstké euforie, hladu po tuzemské muzice. Vznikala vydavatelství, rádia, které zakládali především ještě stále aktivní nadšení muzikanti. V té době devadesátek bylo možné takřka všechno, nikdo nic necenzuroval. Příchodem velkých hráčů a tvrdých byznysmenů do muzikantského rybníčku se ale razantně změnilo všechno. Znám to sám osobně z prostředí normálního byznysu. Dnes je to i v muzice všechno pouze o kalkulu, vazbách, klanech, kontaktech, protislužbách a především o prachách. Dostat dobrou skladbu do rádia je dnes asi tak stejně obtížné jako vyrobit z vody víno. Celá tahle mašinerie dnes již managuje jasně prokalkulované muzikantské projekty s předem stanovenou dobou návratnosti vložených prostředků. Hvězdy se nehledají, ale vyrábějí 🙁  …Prosazovat se v tomhle marastu je fakt hodně složité……..

Čo by si odporučil súčasným začínajúcim muzikantom?

Tomáš Kolinger: Vydržať 🙂 a jít si za svým…………. A hraát a hrát a hrát………..No a kdyby někde náhodou potkali ten kus muzikantskýho štěstí , tak ho chytnout okamžitě za pačesy!! Z vlastní zkušenosti ale vím, že bohužel moc dlouhé vlasy nenosí – bůh ví jestli nemá dnes už sestřih jako já 🙂

Ok, tak to bol záver. Veľmi pekne ďakujem za rozhovor, prajem všetko dobré a poprosím ťa o nejaký ten odkaz pre čitateľov webu Metalmania-Magazín.

Tomáš Kolinger: Aj ja ďekuji. Na závěr len tolik: CD skupiny JOHN DOVANNI „Hrdobec“ si můžete zakoupit v e-shopu http://shop.janamusic.cz.

CD v prodejně Bontonland

 

 

 

 

 

 

 

 

Složení kapely:

Tomáš Kolinger (zpěv), Petr Henych (kytara), Vít Fiala (baskytara), Lukáš Pavlík (bicí).

Foto: Jana Henychová

Youtube ukážka:

Linky:
http://www.johndovanni.cz/
https://www.facebook.com/JohnDovanniOfficial/?fref=ts

Páčil sa ti tento článok?
  •  
  •  
  •  

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.