York (Ereley) – ,,Zahraniční recenzenti opakovaně píší, že jsme v podstatě vytvořili unikát…“

Českí progresívni metalisti Ereley nie sú u nás veľmi známi, no robia nesmierne kvalitnú muziku. Dôkazom je aj druhé miesto v súťaži Spark Fresh Blood v roku 2015. V roku 2018 síce odišlo od nich mnoho členov, no krátko nato stabilizovali zostavu. Tento rok konečne vydali v nemeckom vydavateľstve Massacre Records druhý, koncepčný album Diablerie. Ak patríte medzi skutočných milovníkov špičkovej metalovej muziky, určite ho oceníte. Dosť reči na úvod, viac už povie gitarista a doprovodný vokalista York.

Zdravím, York. Váš druhý album Diablerie vám nedávno vyšiel pod nemeckým vydavateľsom Massacre Records. Ako sa Vám podarilo s nimi dať dokopy?

York: Ahoj, Kai, zdravím všechny metal fans. No měli jsme jasný plán, takže, jakmile byla sestava kapely vcelku úplná, oslovili jsme vybraná zahraniční vydavatelství a Massacre Records se nám ozvali v podstatě obratem, a tak jsme s nimi ihned vstoupili do jednání a počátkem roku 2019 jsme uzavřeli 5-letou smlouvu. Už když jsme začali Diablerii připravovat, tak jsem tvrdil, že to pro nás bude průlomové album, což se tedy potvrdilo, protože my jsme chtěli významného vydavatele. Trochu mne však mrzelo, že vydání se protáhlo až na leden 2020.

Osobne som si ho vypočul viackrát a musím povedať, že je to veľmi vydarený počin, určený hlavne pre uši náročných poslucháčov. Skús ho trochu popísať.

York: Díky za pochvalu. Diablerie se nám opravdu podařila. Je o poznání tvrdší a svižnější než debutové Katharsis, ale my jsme to chtěli mít víc našlapané. Podařilo se nám taky velmi vhodně skloubit více stylů, a to nejen metalových, takže je to vcelku rozmanité album, a souhlasím s Tebou, není to na jeden poslech. 🙂 Zahraniční recenzenti opakovaně píší, že jsme v podstatě vytvořili unikát, když spojujeme metal a prog rock, včetně třeba klasické hudby. Jsem moc rád, že se nám ta rozmanitost takhle podařila a že máme vlastní, nezaměnitelný ksicht. To je pro mne vcelku zásadní, že kapela není žádná kopírka kohokoliv. Mohou, a přirovnávají nás k různým kapelám (Opeth, Fear Factory, Tool, Riverside…), ale v závěru mohou napsat jediné: toto jsou Ereley. 🙂

Vedel by si sa vyjadriť aj k textom? Tvoria nejaký príbeh?

York: Diablerie je koncepční album (všechny texty píše frontman Lukáš). Je to album příběhů a pojednává o tom, že se narodíme zcela čistí a postupem času se my sami rozhodujeme, kterou cestu zvolíme. Zda to bude cesta dobra, či naopak zla. A náš hrdina si prostě zvolil to ďábelství, a tak sledujeme, jak se postupně mění z muže na to zlo. Ostatně, to už je symbolicky znázorněno i na titulní stránce bookletu. Nezabýváme se tématy satanství apod., jak je vcelku zvykem, ale poukazujeme pouze na to, že je na nás, kterou cestu zvolíme.

Je v pláne aj LP verzia albumu?

York: Ne, o tomto jsme zatím ani neuvažovali. Jsme rádi, že Diablerie vyšla, a už usilovně pracujeme na dalším počinu a jsem přesvědčen už v této chvíli, že tu laťku ještě řádně zvedneme. 😉

 Pred jeho vydaním sa však u vás udiali zmeny v zostave. Vedel by si povedať viac? Čo bolo dôvodom?

York: No jo. Personální změny jsou prokletím Ereley. My jsme vstoupili na scénu v roce 2015 vydáním alba Katharsis a start jsme měli fakt skvělý, protože jsme třeba v soutěži Spark Fresh Blood obsadili druhé místo ze 400 kapel. Porazili nás akorát vaši Signum Regis. Jenže hned po rozjezdu bylo jasné, že my s Lukášem máme tu laťku velmi vysoko, a tak začal nekončící kolotoč výměn. Prostě v kapele musíš mít tahouny a dříče, nikoli kecálky, kteří jen mluví a mluví… na skutek utek. Každému říkám: Vše co děláš, to dělej na max, dávej tomu prostě vše a snaž se, abys zítra byl lepší. A když nemůžeš, tak přidej. Ale pokud to tak nechceš dělat, tak to nedělej.
Někdo to pochopil a sám odešel, jiní byli odejiti. Vrchol nastal počátkem roku 2018, kdy odešla klávesačka a my jsme zůstali dva… to fakt bylo období temna a tam jsem poprvé zapochyboval, jestli to má smysl. 🙁 

Ako sa podarilo dať dokopy novú zostavu?

York: Na jaře 2018 se nám na inzerát ozval bicmen Marty (Martin Nečekal) a v podstatě ve stejný den i mladíček Jofa (Jan Kapr) na basu. Dodnes jsem přesvědčen, že osud nás sice vždy vymáchá, ale potom je k nám štědrý a posune nás dál. Oba borci na sobě fakt mákli, a tak jsme už o prázdninách hráli live koncerty a taky jsme konečně mohli realizovat ten plán s vydavatelstvím. Od té doby se sestava neměnila.

Všimol som si, že zmeny členov sa u vás udiali viackrát. Vieš zagarantovať, že aktuálna zostava bude stabilná?

York: Sestava se měnit bude a doufám, že brzy. Začal s námi zkoušet mladý klávesák Matěj a zatím to vypadá velmi slibně, takže snad to vyjde a brzy nás bude pět. 🙂 Ale nikomu nemohu garantovat, že nenastanou změny. Pokud to bude nutné, pak změny budou. Já jsem již před vznikem Ereley dal jasná pravidla, na jaké úrovni to jsem ochoten dělat a kam rozhodně neklesnu. A to platí a platit bude. Nejsme kapela kompromisů. Máme dokonalou demokracii… tzn., že každý se může vyjářit k čemukoliv, ale poslední slovo má El Presidento, a to jsem já. 😀 Myslím, že všichni již dostatečně pochopili, že tento model funguje dokonale, a také právě proto si můžeme dávat stále vyšší cíle. Nechceme hrát tzv. „okresní přebor“. Dáváme tomu maximum, a i kdyby se naše cesta zasekla, vždy, s čistým svědomím, řekneme: Dali jsme tomu vše.

Tento rok ste zatiaľ odohrali dva koncerty. Jeden v Nemecku a jeden v Českej republike. Kedy budú aj nejaké ďalšie?

York: Toto je trošku moje černá můra… a dokonce není z Elm Street. 🙂 Tím, že CD vyšlo až letos v lednu, tak logicky nestihneme festivalovou sezónu, protože je prostě pozdě někoho oslovovat, ty sestavy jsou dávno uzavřené. Ale právě v těchto dnech se max snažíme vytvořit prezentaci, abychom ten kalendář úspěšně plnili. Už také proto, že jestli je Diablerie fakt super, pak živě to dáváme ještě o level výš, což jsme si opět potvrdili teď na posledním koncertě v Německu. To byla z naší strany fakt ďábelská jízda a fans na nás nevěřícně koukali. No a my zase koukali, jak tam vše dokonale klapalo a za celý večer nenastal sebemenší problém. Každopádně, kdo nás sleduje, tak se brzy dozví, kde budeme provádět naši depilaci. Ale ještě chceme stihnout udělat již třetí videoklip k albu a tentokrát to bude asi ke skladbě Nephilim.

Je v pláne aj niečo na Slovensku?

York: Joj… na Slovensko bychom rádi vyrazili, ale teď musíme v prvé řadě dořešit management.  Jako kapela jsme už docela dost přetíženi, času nezbývá, a také s ohledem, že chceme hrát v zahraničí, je nutnost dobrého manažera vcelku nevyhnutelná.

Skus povedať niečo o civilnom živote členov Ereley (záľuby, záujmy, povolania).

York: Tak v prvé řadě musím říci, že jsme kapela několika generací a já jsem tedy už fakt hodně dospělej křáp, a třeba basák Jofa je mladší než moje děti. 🙂 Ale hudba nás spojuje myslím pevně a jsme spíše veselá parta. Tím, že máme další, zcela rozličné zájmy, tak je pořád o čem povídat a je vesměs stále legrace.

Já jsem v civilu manažer, a tak pracuji s lidmi. Někdy je to vopruz, ale většinou mi ta práce dělá radost. No a když zrovna neskládám novou hudbu, tak vyrábím nože a na to jsem docela pyšný, protože moje nožíky mají spoustu obdivovatelů. Ale jakmile je hezky, tak jde vše stranou a už sedím na svém chopperovi a lítám po západních Čechách. Loni už jsem si s motorkou i lehnul, takže mám splněno a jsem pokřtěný motorkář. Orgány ale zatím nikomu darovat nechci, takže jezdím tak nějak s mírou.

Lukášje taky manažer, ale vzhledem k věku je takový výbušnější než já, ale myslím, že tu práci zvládá moc dobře. U něj vlastně volný čas neexistuje, protože hraje ještě v dalších dvou kapelách (Blackmailers a Radiomaják), takže když zrovna nezkouší, tak nahrává ve studiu. Nemáme u nás nikoho dalšího, kdo by muzice věnoval více času. Ale musím na něj prásknout, že čas od času se oblékne do brankářské výzbroje a jde zavzpomínat na časy, kdy dělal hokej vrcholově.

Martin je elektrikář. A to je pro nás vcelku přínosné, protože řadu věcí opraví hned a nemusíme nikoho povolaného volat. Ve volném čase pak lítá po lučinách a lesích a nádherně fotí. Jeho fotky s motýly dokonce vystavoval a je fakt moc šikovnej.

Jofík je student – maturant. A protože teď chce jít na doktora, tak nejspíš lítá po obchodech a hledá vhodný skalpel (možná i motorovou pilu). Je nejmladší, tak těch aktivit má asi nejvíc. Jezdí jako vedoucí na dětské tábory, což oceňujeme, protože to je záslužná činnost. Taky dělá box a thai box, takže ochranku kapely nemusíme řešit. No a protože je to benjamínek kapely, a basák k tomu, tak si jistě umíš představit jeho další povinnosti 😀 Ale kafe vaří dobrý…

Porozprávaj o tvojom hudobnom príbehu – odkedy si sa začal venovať muzike a ako si sa dopracoval až k Ereley?

York: Tahle otázka je pomalu na knížku, takže to zkrátím. Muzice se věnuji asi přes 30 let. Nejvýznamnější bylo období 1997– 2007, kdy jsem měl kapelu Ebola Joy. Hráli jsme temný elektronický metal a vydali jsme myslím 4 CD. To bylo fajn, ale pak se kapela rozpadla a já jsem s Lukášem odešel za prací z Moravy do západních Čech, kde už jsme tedy cca 12 let. Asi 7 let jsem muziku nedělal, ale pak mne Lukáš přemluvil, no a vznikla Ereley. Tak doufám, že ještě nějaký čas budu honit ty decibely, protože když jsi mezi mladejma, tak vlastně nestárneš. 🙂

A čo tvoj pseudonym York. Ako vznikol?

York: Tak to už mám už od doby Ebola Joy… a tak to nějak se mnou stále jde. Vlastně ani nevím, jak jsem k tomu přišel.

Čo je tvojou najväčšou inšpiráciou pri tvorbe muziky?

York: Hm, ani nevím, jak to popsat. Prostě vezmu kytaru do ruky a už se to ze mne sype. Třeba právě teď mám nápadů tak na dvě CD-čka. Mám však problém si to zapamatovat, takže už mi nezbývá, než trávit čas i u notačního programu a ty nápady psát do not. Každopádně se snažím dělat barvitou hudbu, ale taky si hledím toho, aby ten rukopis tam byl poznatelný, protože to je součást toho ksichtu kapely.

Nakonec to vždy odnese Lukáš, protože já přinesu ty svý magorský party, řeknu mu, jak si to asi představuji, a on to jde celý zaranžovat, udělat text, zpěvy, linky nástrojů, samply… no jsou to hodiny a hodiny práce. Pak to pustí, já řeknu, že to není ono… a on jde hledat provaz a hledá větev, kde se pověsí 😀

Ok, tak to bol záver. Veľmi penke ďakujem za rozhovor, a ako je u mňa zvykom, poprosím ťa o nejaký ten odkaz pre čitateľov.

 York: Kai, já velmi děkuji za kapelu, za prostor a možnost se takto podrobně představit v Metalmania-Magazinu.  Přeji Vám všem, ať se vše daří a sny plní, ať jste stále s úsměvem a v radosti. A rádi přivítáme další fans a ještě raději se jim představíme na pódiu.
Každopádně najít nás je lehké: na Facebook stačí zadat Ereley, nebo přímo WeAreEreley. Pak máme vlastní web www.ereley.cz nebo profil www.bandzone.cz/ereley. No a samozřejmě jsme na YouTube, kde máme ty videoklipy apod.

Za spoluprácu na článku ďakujem Lenke Emerald 🙂

Youtube ukážka:

Linky:
http://www.ereley.cz/
https://www.facebook.com/WeAreEreley/
https://bandzone.cz/ereley/
https://www.youtube.com/channel/UCjKgyq8GpHfQa03MxfgwXJA

Páčil sa ti tento článok?
  •  
  •  

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.