Sir Roy Robert Dragonhead (Metanoon) – ,,Všechny ty příběhy na CD, se ale skutečně staly…“

Život býva krutý. Dôkazom toho je aj česká epic/power/heavy metalová formácia Metanoon. Od svojho vzniku v roku 1988 produkujú krásny heavy/power metal. Neskôr sa rozhodli vsadiť aj na fantasy texty. Bohužiaľ nikdy neboli docenení tak, ako by si zaslúžili. Po vydaní albumu Dark Assasin (2008) nastali pre kapelu ťažké časy – veľké personálne rošády. No leader Metanoonu, spevák/gitarista/klávesak Sir Roy Robert Dragonhead dal dokopy novú zostavu. Jej debut vyšiel začiatkom tohto roka a jeho titul Legio Bohemorum. Na ňom upustili od fantasy textov a rozhodli sa venovať bitkám, ktoré mali vplyv na české (a v niektorých prípadoch aj na slovenské) dejiny. Viac už ale ten najpovolanejší Sir Roy Robert Dragonhead:

Zdravím Sir Dragonhead. Po 12 rokoch ste vydali nasledovníka albumu Dark Assasin. Prvá otázka bude jasná, prečo to trvalo tak dlho?

Sir Roy Robert Dragonhead: Ohó…! Co takhle nejdřív svlažit hrdlo dobrou medovinou a pak pěkně pozdravit čtenáře? 🙂 No dobrá tedy…
…Důvodů je víc. Jedním z hlavních byl rozchod staré sestavy Metanoonu. Kluci si založili vedlejší projekty a postupně se jim věnovali stále víc, až na Metanoon nějak nezbýval čas. Pak jsem samozřejmě hledal nové muzikanty, moc se to nedařilo, jsem dnes už trochu náročnější a dobrých muzikantů je bohužel jako šafránu. Několik let se sestava neustále měnila a to zrovna múzám neprospívá. Třeba na dobrého a hlavně neobsazeného bubeníka jsem čekal několik let. Každý, kdo je jen trochu dobrý, hraje klidně v několika kapelách, což mi vadí. To si mohou, podle mého názoru dovolit profíci, které to živí a mají čas se tomu věnovat na plný úvazek. My se hraní věnujeme jako velkému koníčku a živí nás hlavně práce. A to je další důvod, proč se nové CD objevilo až teď. Jako amatérská kapela jsme si na to museli nejdřív vydělat, najít dostatek času a zaplatit si to. No a nějaký čas taky trvalo, než se to celé nahrálo, protože od jara do podzimu jezdíme hrát a těch volných víkendů fakt moc nezbývá. A to je vlastně celé…

Tak ako vaše predošle albumy, aj na tom aktuálnom nájdeme krásny epický heavy/power metal. No upustili ste od fantasy tém a venujete sa reálnym bitkám, ktoré mali vplyv na české a v niektorých prípadoch aj na slovenské dejiny prečo?

Sir Roy Robert Dragonhead: Před několika lety se na mě obrátil profesionální voják, kapitán Josef Klíma, jestli bych nezhudebnil jeho text „Hymna pěšáků“, který napsal pro svou jednotku, ve které slouží. To jsem ještě netušil, že z toho vzejde naše budoucí volná spolupráce a stanou se z nás kamarádi, kteří si mají co říct. Text se mi tenkrát líbil a píseň, samozřejmě po schválení !!!, se stala oficiální hymnou 7. Mechanizované brigády v Hranicích na Moravě. Pozvali nás dokonce na oslavy výročí založení brigády, kde jsme Hymnu pěšáků hráli vlastně poprvé naživo. No, a tam jsme to s Pepou Klímou vlastně upekli. Vypadlo z něj, že má nápad na pár dalších textů, týkajících se slavných momentů české minulosti a mně to připadalo jako zajímavé zpestření naší produkce. Navíc se mu podařilo probudit můj neskrývaný patriotismus, takže to šlo samo. Tenkrát jsme samozřejmě ani jeden netušili, co se z toho vyvine. Naším cílem rozhodně nebyly dějepisné poučky, už proto, že celá ta tématika je z naší strany pekelně zromantizovaná a heroická. Všechny ty příběhy na CD, se ale skutečně staly, i když renomovaným historikům by z toho asi slezly nehty. A to mně baví…

A ak sa nemýlim, oproti minulosti ste použili aj viac fláut. Z flauty sa stal nástroj rovnocenný gitare.

Sir Roy Robert Dragonhead: To je pravda. Já se nikdy nebránil klasickým nástrojům a myslím si, že v současné rockové muzice mají rozhodně své místo. Tak, jako spousta jiných kapel i my, už řadu let, používáme při živých vystoupeních klávesové samply, které muziku skvěle doplňují. Když jsem při jedné příležitosti kápl na „Thorgara“,  byl jsem nadšený, protože jsem získal  nejen  flétnistu ale i zároveň dalšího zpěváka do kapely. A to je dobrá karta, protože nemusím flétnu samplovat, a hlavně máme v kapele naživo tři zpěvy. A s tím už se dá sakra něco dělat. Navíc jsem zjistil, že flétna s elektrickou kytarou je fakt pěkná, i když to občas na koncertech pěkně tahá za uši.🙂 Hlavně, když si do toho flétnista v zápalu boje naplive, což je ale problém všech flétnistů a akustických nástrojů vůbec. No a v neposlední řadě, je to hlavně sólový nástroj, tak jsem mu ve skladbách prostě věnoval víc prostoru…

Taktiež menším spestrením je aj slovenská ľudovka Podaj milá rúčku. Prečo ste sa rozhodli práve pre ňu?

Sir Roy Robert Dragonhead: Cha, cha, já čekal, jestli se mě na tohle někdo zeptá... 😀 Co takhle třeba už začít s tou medovinou?… Aha…
Podívej, já sloužil v letech 1980 – 82 v Chebu u tankového praporu. Byla to pěkně zkurvená doba a kdo kdysi sloužil, ten mi dá určitě za pravdu. Když jsme tenkrát s klukama do zblbnutí pochodovali po buzeráku, tak jediné písničky, které byly povolené zpívat do pochodu, byly typu „Přes spáleniště, přes krvavé řeky“, „Směr Praha“ nebo třeba  „Partyzán“…  Samozřejmě, že nás to všechny absolutně sralo… Už si nepamatuju, kdo s tím poprvé přišel, ale prostě, nějak jsme se naučili „Podaj milá…“ a bylo! Kupodivu to byla snad jediná písnička, která v té chebské pakárně nikomu moc nevadila a prošla. No a takhle jsme ji zpívali my a rozhodně nás to bavilo víc, než ty stupidní, angažovaný bláboly. Dokonce i přes ten šílenej, česko-slovensko-ruskej hantec, mi ta písnička prostě zůstala v hlavě. Asi proto, že má hezkej nápěv a i ten text vlastně o něčem je. Takže, jak jsem napsal na booklet CD, je to záležitost ryze nostalgická a moji bývalí bratři ve zbrani, dobře ví, o čem to tenkrát bylo a možná si i vzpomenou… Takže, proto…

Pár rokov ste riešili problém odchodu viacerých členov, ako vyzeralo hľadanie ich náhradníkov.

Sir Roy Robert Dragonhead: Hm… To je dost obšírná otázka, na kterou ti stručně neodpovím… Asi takhle. Nebyly to zrovna lehké roky, protože, jak už jsem zmínil, dobrých muzikantů jako šafránu. Já z celé původní sestavy zůstal vlastně úplně sám. Možná to někomu bude znít blbě, ale jenom díky tomu, že jsem de facto současný Metanoon vymyslel, měl veškeré svoje texty a písničky, jsem se měl od čeho odpíchnout a moc se toho nebát. Taky jsem měl obrovskou podporu své manželky, přátel a v neposlední řadě i fanoušků a to není zrovna málo. Dal jsem se do kupy s pár lidmi, zkoušelo se, měnila se samozřejmě sestava, no, trvalo to docela dlouho a trvá to částečně i dodnes. Kdo hraje, dá mi určitě za pravdu, že je to fakt běh na dlouhou trať a vždycky s nejistým výsledkem. Já měl v kapele dokonce i hráče na mandolínu. A nebylo to mimochodem vůbec špatné. Problém byl, že spousta těch lidí vlastně nevěděla, proč zrovna Metanoon. To je pro mě dost zásadní otázka, protože Metanoon byl vždycky dost nekomerční kapela, těžko zařaditelná, a to co děláme se prostě musí dělat srdcem. Jinak hraješ, zkoušíš, čas běží, a třeba po roce teprve zjistíš, jaký ti lidé vlastně doopravdy jsou. A místo hraní najednou řešíš zkurvený, mezilidský vztahy, stejně je nevyřešíš, ale musíš se s tím zabývat. A hlavně střídáním lidí furt přešlapuješ na místě. Místo, abys šel dál, smrdíš na zkušebně a učíš to dokola další a další lidi. Když jsme kdysi začínali, bylo to naprosto spontánní, byli jsme fakt jako rodina. Taková konstelace se podaří málokdy a je to strašná vzácnost. Amatérské hraní je vždycky taková nevděčná pakárna, která vyžaduje hodně vůle a odříkání. Krade to veškerý volný čas, samozřejmě prachy se taky zrovna nehrnou, a ne každý je ve finále ochoten něco obětovat. Mockrát jsem si říkal, že to celé zabalím. Pak mi jednoho dne Martina (moje žena), přitáhla „Jaryna“ Brychtu – bubeníka. A já měl konečně základ. Po letech ježdění s nasamplovanými bicími to konečně dostalo koule. No, a třeba basáka mimochodem sháníme doteď. A  hrůzo jediná, chci, aby taky uměl zpívat. A to pořádně, na tom trvám! Protože zpěvy, to je podle mě největší deviza každý kapely…

A ak mám správne info, dlhý čas ste fungovali aj bez speváčky Lady Tharie Dean Asheron, ktorá sa do kapely znovu vrátila. Môžeš povedať viac ako k tomu došlo?

Sir Roy Robert Dragonhead: Tímhle navážu na tvou předchozí otázku… Paní Tahira od nás kdysi odešla tak nějak sama, protože většina bandy prostě chtěla jet, jak se říká „bez bab“. Nikdo to sice neřekl nahlas, ale to prostě vycítíš. Bylo to v období, kdy už kapela procházela krizí, vztahy stály za hovno, a já, idiot, se holt nechal přesvědčit, že to je tak správně. Málo se zkoušelo, kluci už byli angažovaní jinde, a už nás to nikoho moc nebavilo. Prostě takovej dost blbej pokus… Já s Tahirou v kontaktu tak nějak zůstal, ale teprve dlouho po rozchodu s ostatními členy jsem si uvědomil, že mám konečně volný ruce. Byla to otázka jednoho pitomýho telefonu, ale i tak jsem si zrovna dvakrát jistej nebyl… My s Tahirou, spolu kdysi hráli v country kapele CWBC, takže jsme se znali dobře, ale to víš Já měl spíš strach, jestli do toho vůbec bude mít ještě chuť nebo už nemá něco jiného. Naštěstí jsme se dokázali domluvit a hodit minulost za hlavu… A můžu klidně říct, že právě v období, kdy Metanoon znovu vstával z popela, se právě ona stala mou pravou rukou, tím stálým základem budoucí formace. No, v současné době se spíš pereme o čas, protože bydlíme, myslím všechny členy kapely, každý v jiném městě a dát dohromady práci, volný čas, zkoušky a pak koncerty, je docela mazec. Takže asi tak…

Na youtube sa zatiaľ objavila len jedna skaldba – Hymna pešáku. Pribudnú aj nejaké ďalšie?

Sir Roy Robert Dragonhead: Určitě! V brzké době by se měl objevit videoclip „Strážci světla“. Je to ta písnička na CD, kterou jsem složil do titulků filmu „Prokletí“. Mimochodem, ten film je taková malá raritka. Natočila ho ze své kapsy skupina historického šermu „Rytíři Země Zubra“ a „Novus Origo“. Náš videoclip je vlastně zároveň trailer k filmu. Je to pěkný sestřih akce a zároveň památka na našeho kamaráda, Dušana Barana, který si tam ještě stihl zahrát jednu z hlavních rolí a krátce po natáčení, bohužel, překročil břeh, ze kterého už není návratu… V současné době zkoušíme natáčet videomateriál na píseň „Valkyrie“, ale možná to nakonec uděláme jako „živák“. Vikingská tématika je vůbec moje oblíbená, ale ta píseň má dvanáct minut a natočit něco hraného na takovou stopáž, fakt není prdel… Osobně mám napsaný scénář na „Ivoryho z Raven Hill“ už minimálně pět let, ale zatím se nenašel borec, který by s náma do toho šel. No, ještě máme docela vážně nadřeknutý příslib vývojářů PC hry Kingdom Come na videomateriály. A z toho by mohl být docela pěkný videoclip na píseň „Moravské pole“. Ale to je samozřejmě na delší dobu…

Chystáte aj turné k albumu, ak áno bude aj nejaká špeciálna scéna (kulisy atď…)?

Sir Roy Robert Dragonhead: Jo, tak to by se nám samozřejmě líbilo! Ale nevím, jak moc pro nás to je realizovatelné. V současné době hledáme podporu, ale víš sám, jak to dnes chodí. Znáš to. Pořád ještě platí, že co si neuděláš sám, nemáš. Sponzoři se dvakrát nehrnou a tyhle věci jsou jenom a především otázkou prachů! Já sám už v tom mám dost slušný majetek a to ještě ani zdaleka nejsem na konci… Ale teď vážně. Už jsme to naplánovali a všechny naše letošní koncerty se jedou jako „Legio Bohemorum Tour“. Na to žádnýho sponzora nepotřebujem!
Ptal ses na kulisy… To je to samé. Já osobně jsem se dostal už tak daleko, že jsem si třeba postavil a vozím několik let vlastní pódium. Akce, na kterých vystupujeme se konají většinou venku a už mě nebavilo věčně řešit problémy s rozviklanými praktikábly nebo s počasím, aby ti náhodou něco nezmoklo. Kvůli problémům se zvukem mám dnes i vlastní PA a tím pádem jsme nezávislí na ostatních. Prostě jsem si to přizpůsobil našim potřebám a mám klid. A na kulisách už pracujeme, takže letošní sezónu zase o trochu vylepšíme…

Je v pláne aj vystúpenie niekde na Slovensku?

Sir Roy Robert Dragonhead: Na Slovensku je prozatím v plánu jeden koncert v Popradu, na akci „Noc nárekov“ a už se moc na slovenské fanoušky metalu těšíme!

Ako vyzerá civilný-nehudobný život členov Metanoonu? (Záľuby, záujmy, povolania)

Sir Roy Robert Dragonhead: Húúa, možná docela obyčejně a všedně. se třeba živím u soukromé společnosti opravami lokomotiv a díky tomu jsem třeba na Slovensku hodně často. Dnes už se ale do zahraničí moc nehrnu. Mám práci, která mě fakt dost baví, díky tomu jsem také sjezdil doslova půl Evropy, nicméně je to dost náročné na čas, tak už práci v cizích zemích pokud možno odmítám. To málo času, které mi zbývá  věnuji hlavně své ženě a muzice. Na děti už dlabu, jsou dospělé… Kromě muziky miluji historii, četbu knih, staré hrady a staré umění. Pařím PC hry (momentálně je v kurzu Zaklínač) a v neposlední řadě jsem nucen opravovat svůj dům, který má stáří 200 let a to sežere moře času. Obvykle nepiju, ale dobrou medovinou rozhodně nepohrdám, jsem stejně duší viking. 🙂 Paní Tahira podniká v hospodě a stará se o synka, takže je momentálně zaneprázdněná, až hrůza. Myslím si, že v současné době ostatně nedělá nic jiného, jelikož navíc čas nezbývá. Bubeník Jaryn je mladý kluk a tomu odpovídá jeho civilní život. Živí se ve firmě s prodejem autodílů, rýpe se ve svém autě, podobně jako já paří na PC a podezřívám ho, že se nám zakoukal do jedné děvčice, takže ten svůj mobil už teď z ruky nedá vůbec. 🙂  Jinak je to fajn borec, kterej se za práci vzít nebojí, ostatně se svou postavou by mohl stromy kácet. Pištec Thorgar je taky mlaďas, dělá v nemocnici na JIPce, takže taky věčně nemá čas, ale mimo hraní v kapele nám hraje na nervy všem, vystupuje ve skupině historického šermu Synové bouře jako šermíř a plivač ohně ve fire show, mobil taky nedá z ruky a taky věčně mastí na PC. 😀 A to je celé. Společnou vlastností celé bandy je rozhodně dobrá medovina, na tu nedáme dopustit nikdo…

Porozprávaj niečo o svojej hudobnej minulosti. Ako si s muzikou začal a ako si sa dopracoval ku kapele Metanoon.

Sir Roy Robert Dragonhead: Ha, tři otázky v jednom…! 😀 A ta tekutá rozkoš tam pořád tak zahálí… Ach jo! Ať je tedy po tvém…

To je ale docela dlouhá historie. Zkusím nějakou zkrácenou verzi…

V roce 1982 jsem na jaře po návratu z vojny založil s Petrem Štěpánem (dnes leader gothic rockové bandy XIII. Století) punk rockovou formaci „Admirál Bob“…  Jo, fakt jsme hráli punk. Měli jsme v repertoáru hodně věcí od Sex Pistols, Devo, Dead Kennedys, atd… A krom toho, jsme na Jihlavsku byli první, kdo začal také s vlastní tvorbou. Po roce hraní mi sebrali papíry od kapely a poprvé nás zakázali. Sklopili jsme uši, zkusili nové zkoušky a nějak prošli. Po dvou letech to komouši neustáli znovu a zatrhli nás podruhý. Tentokrát nadobro. Nějak jsme se zmotali a chtěli začít znovu, ale Petr Štěpán to nakonec zabalil. Hrál totiž původně na bicí a zpíval u toho, ale chtěl dopředu za mikrofon, s kytarou. Sehnal si za bicí náhradu, novej bicař  se ale nelíbil basákovi, tak odešel a my už to dohromady nikdy nedali. Nicméně s Petrem jsme kamarádi dodnes.
Já zůstal sám a po nějakém roce se mi ozval basák, jestli mu nechci pomoct v jeho kapele „Budík“, co si mezitím založil. Hrálo se tenkrát hlavně na zábavách, jiná možnost nebyla, tak jsem na to kejvnul. Rok jsem s nima jezdil jako bedňák a na půlnoc  se vytáhly některý moje hitovky, který jsme hráli ještě v Admirálovi. To se bohužel nelíbilo druhému kytaristovi, který si připadal odstavený na druhou kolej. Abys to chápal… já tenkrát vážně neuměl moc hrát a on byl takovej trošku akademik. Jenže ty moje fláky se lidem líbily a to byl prostě kámen úrazu. A já navíc tenkrát poprvé uslyšel The Number of the Beast od Iron Maiden a neštěstí bylo hotovo. 🙂  Začal jsem cvičit a skládat, protože metal byl pro mě od té chvíle královna rocku a životní styl dohromady. Pak jsem si postavil tu svou pověstnou „Barušku“, dračí kytaru a borec to vzdal.
Tak to šlo pár let, znovu komoušům došla trpělivost a potřetí nás sekli. 🙁 Tentokrát se ale do nás pustili i STBáci a to už bylo zle. Nikdy nepochopím, že nás po dalším roce zákazu nechali znovu udělat přehrávky. Byla to fakt debilní doba. No a to už jsem vymyslel název Metanoon… Ten nám schválili asi jen proto, že tu rodokapsovou předlohu, „Ve jménu Metanoona“, napsal český autor a knížka se hemžila soudruhy a protiválečnou ideologií. Název Metanoon totiž navíc nepochází z angličtiny, ale z latiny a znamená něco jako Vyšší Moc. Ten hňup, co tenkrát kraloval v kulturní komisi, byl navíc bejvalej lampasák, kterýho tam prý soudruzi uklidili. Asi aby napáchal co nejmíň škody… Kdoví, jestli věděl, co podepisuje…
No a Metanoon byl na světě… Takhle to s náma šlo až do roku 1989, kdy komouši převlíkli kabáty a původní sestava zanikla, částečně kvůli podnikání a částečně proto, že zábavy nahradily diskotéky a podobný hnus. Já zůstal s bubeníkem sám a tam začal přerod  do současné podoby Metanoonu. Přidal se basák a spolu jsme válčili až do doby, kdy ze zdravotních důvodů, po 18ti společných letech hraní skončil nadobro bubeník. Náhradu podle svých představ jsem za něj, bohužel, našel až před třemi lety… Takže to stejně není stručné…

Mňa aj viacerých fanúšikov mrzí, že Metanoon nie je tak docenený a tak v povedomí ako by si zaslúžil. Čo je dôvodom podľa teba.

Sir Roy Robert Dragonhead: No ty mi teda dáváš… 😀 Je strašně těžký objektivně posuzovat vlastní kapelu… Máme samozřejmě spoustu chyb, furt se máme co učit, a hlavně pracovat sami na sobě. Třeba ještě nejsme dost dobrý a na těch svých pět minut slávy si holt musíme počkat…

Fakt nevím…

Kdysi, když jsme udělali první desku, myslím LP, ten vinyl, který jsme si nakonec museli zaplatit sami, protože nás vydavatelství ojebalo o prachy a částečně i o autorská práva, jsem se rozhodl pro vlastní produkci, aby se nám už nikdy nic podobného nestalo. Tak asi na to jdu blbě, ne? A to jsme měli tenkrát dost našlápnuto, jezdili s Kernem, Titanikem, Arakainem, Citronem, jako předskokani, lidi o nás věděli. Deska ale vyšla s víc než ročním zpožděním, to je asi dost velkej průser…
Nebo, třeba, jak už jsem zmínil, nikdy jsme nebyli komerční kapela a to je možná taky jeden z důvodů. K současnému showbyznysu jsme si sotva stačili čichnout a upřímně, občas jsem rád, že v tom nejsme moc namočený. Český kapely můžou dělat co chtějí, úrovně toho co k nám jde ze světa stejně nedosahují, nás nevyjímaje. Jasně, pár vyjímek by tu možná bylo, ale kolik jich vylezlo za hranice českýho rybníčku?
Taky se občas kouknu do občanky a hlavně slyším, čím nás krmí současný rádia. A to je taky dost rozhodující. Ještě štěstí, že je dost mladých, kterým heavy metal něco říká! Spousta objektivních důvodů, na který se můžeš vymlouvat. K ničemu!
Důležité pro nás je, hlavně, vážit si svých fanoušků, protože bez těch by žádná kapela neznamenala vůbec nic.  Naštěstí si myslím, že jsme ještě poslední slovo neřekli, tak nemá cenu tady bulit jako baby. Ne?  Prostě makat, makat, makat! To je celé…
A teď už, u Freyiných cecků, otevři ten soudek s medovinou, ať můžem připít na naše zdraví!!! 😀 😀 😀  Už mi dočista vyprahlo…!

Ok, tak snáď tento album a celá kapela Metannon dosiahne konečne docenenie aké si zaslúži. Tebe každopádne ďakujem za rozhovor a poprosím ťa o nejaký ten odkaz pre čitateľov.

Sir Roy Robert Dragonhead: Ať je Váš život jen samé štěstí! A když Vás nepřízeň osudu na kolena srazí, zaklejte, zařvěte, zase se zvedněte a bojujte, bojujte dál!
Nikdy! Nikdy se nevzdávejte!!!
A poslouchejte Metanoon… :-)))

Youtube ukážka:

Linky:
http://www.metanoon.cz/
https://www.facebook.com/Metanoon/
https://bandzone.cz/_85473

Páčil sa ti tento článok?
  •  
  •  
  •  

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.