Petr Wagner (Safenat Paneach) – ,,Hrát na Slovensku je můj sen!“

Spojenie tvorby českých básnikov a alternatívneho rocku? O niečo podobné sa pokúsila plzenská kapela  Safenat Paneach na nedávno vydanom druhom albume, pomenovanom jednoducho II. Pár rokov dozadu to s nimi nevyzeralo ružovo, no keď ich zostavu doplnil bubeník Honza zo známej formácie Esazlesa znovu sa rozbehli. Chcete vedieť ako vznikal, podrobnosti zo života  kapely a podobne? Prečítajte si nasledujúci rozhovor so spevákom Petrom Wagnerom:

Ahoj Petr, ako sa darí?

Petr Wagner: Ha, nejtěžší otázka hned na začátek! 🙂 Je zatím mír a relativní svoboda, jsem zdráv, mám práci, co mě baví, mám kapelu s kamarádama a mám kde bydlet. Mám všechny důvody cítit se šťastný. Přesto je spousta věcí, co mi pije krev – vymírání živočišných druhů, sucho, laciná ezoterika a kapitalismus tak nějak všeobecně.

Kapele Safenat Paneach vyšiel v tomto roku druhý album pomenovaný podľa jeho poradia vo vašej diskografii. Aký bol proces jeho vzniku?

Petr Wagner: Na začátku roku 2017 jsme se ocitli na rozcestí, protože nás poměrně nečekaně opustil bubeník. Nevěděli jsme zprvu co dál, protože jsme nevěřili, že najdeme adekvátního pokračovatele. Přesto jsme rozhodili sítě a Michal (kytarista) napsal Honzovi Hrivňákovi, kterého jsme znali z kapel Esazlesa a Povodí Ohře. Já osobně jsem tomu nedával ani desetiprocentní naději, protože jsem věděl, že Esa mají čerstvě po monumentálním dvojalbu Společnost psů a že Povodí se začíná taky slibně rozjíždět. Nezdálo se mi, že by měl čas na kapelu, která má za sebou akorát absolutně zapadlou první desku, na kterou vyšla všehovšudy asi jedna, nijak zvlášť pozitivní, recenze. Ukázalo se ale, že mám moc malou představivot nebo málo víry – Honza si vyžádal 14 dní na rozmyšlenou a pak naskočil. 🙂 Okamžitě jsme začali pracovat na nových písničkách.

Ako zapadol Honza do partie a aký mal vplyv na novú tvorbu?

Petr Wagner: Upřímně – nebýt Honzy, nebyla by tahle deska a nebyla by možná už ani tahle kapela. Přivedl nás na myšlenku dělat desku s Honzou Brambůrkem jako producentem, ukázal nám, jak funguje kouzlo Tajnýho studia, přesvědčil některé dříve skeptické spoluhráče, aby album vyšlo i na vinylu a nakonec aj ten obal poskládal sám. Od chvíle, kdy se pro kapelu rozhodnul, byl z něj jednoznačně největší srdcař. Je úplně vedlejší, že písničky jako takový (zatím) nepíše, protože to tlačí zespodu i hudebně. Ty písničky bychom s bývalým bubeníkem asi nikdy nebyli schopni vymyslet. A není to zdaleka jen o tom, jak kdo hraje technicky.

Opäť sa jedná o album, na ktorom ste zhudobnili básne českých autorov, v tomto prípade sa konkrétne jedná o Jana Skácela a Ivana Martina Jirousa. Porozprávaj niečo viac o tomto nápade.

Petr Wagner: Určitě se shodneme, že v bigbítu je často problém s textama. V hiphopu,  punku, hardcore a někdy i v metalu je spusta zajímavých lidí  s dobrejma textama, ale v písničkovým bigbítu je to mnohem horší.  Netroufal jsem si moc do téhle kapely něco psát sám, myslím že mám dost silnou sebekritickou brzdu. Já sem vždycky obdivoval sepětí hudby a textu na desce Kuře v hodinkách (ale i složitější model na deskách Deža Ursinyho s texty Ivana Štrpky), a tak jsem pokukoval po básničkách. Jirous mi byl vždycky nejbližší, duchovní orientací i slovníkem, Skácela dostatečně prověřil Hradišťan už někdy před dvaceti lety, tak jsme to taky zkusili.

Bolo viac menej jasné dlho dopredu, diela akých autorov použijete? Resp. čo najviac zavážilo v prípade dvoch vyššie uvedených pánov?

Petr Wagner: Jirous je nejbližší asi nám všem. U těch básniček si člověk prostě okamžitě uvědomí, že by se to dalo zazpívat, přímo si o to některý z nich říkaj. Taky jsme jich v konečným součtu udělali nejvíc,  i když se nám tam dostal i Reynek, Skácel a Zahradníček. Ale hlavně jsme se od začátku shodli, že třeba, možná, někdo uslyší, co děláme a půjde si koupit nějakou sbírku, aby to měl doma. Poezie těchhle borců se málo čte a tohle je náš drobnej příspěvek k tomu, aby to tak nezůstalo.

Čo boli ďalšie výrazne rozdiely oproti vášmu debutu?

Petr Wagner: Já mám dojem, že víc už se ty dvě desky od sebe ani lišit nemůžou. Ta první je přímočará a oproti živýmu provedení jsou tam jen minimální posuny. Ta druhá je v mnohem větším prostoru, je v ní více vrstev, spousta producentských zásahů a taky podle mě lepší nápady. Na stejný stopáži má „Dvojka“ o 4 skladby míň, než debut. Z toho plyne, že se taky na ní nikam moc nespěchá.

Osobne ma dosť zaujal aj obal albumu. Čo predstavuje?

Petr Wagner: Na obale jsou použity obrazy Markéty Zlesákové, což je vlastně taky Honzův nápad. Markétiny věci byly od začátku ve hře, ale po dlouhé diskuzi jsme byli prakticky rozhodnutí pro úplně jiný motiv z dílny našeho dalšího kamaráda výtvarníka. Demokraticky jsme to prohlasovali, spokojeni s tím, že tohle už nemusíme řešit. Honza souhlasně pokýval hlavou, něco matlal v mobilu a pak ukázal obraz s dveřmi a kabáty a vrátil Markétu okamžitě do hry. Viděli jsme v tom všechno možný. Návrat domů z lapáku, jako ozvěnu vězeňských veršů od Jirouse, otevřené dveře jako pozvání dovnitř do jiné roviny skutečnosti… Další a další významy přidává každej, kdo se na ten obal podívá.

Sú v pláne aj koncerty? Prípadne kde vás budú môcť ľudia vidieť?

Petr Wagner: Tzv. křest desky proběhne v Plzni v Divadle Pod lampou 30. března s Made By The Fire a Houpacíma koněma. Pak máme v dubnu Prahu a Klatovy. V létě na festivalech v Jimramově, Orlové, Pelhřimovech atakdál. Časem snad víc, když se bude deska líbit dalším lidem, co nás někam pozvou.

Je možné, že vás uvidíme aj na Slovensku?

Petr Wagner: Hrát na Slovensku je můj sen! S bývalou kapelou Goro jsme byli na pár výjezdech za hranice, ale na Slovensku nikdy, takže to cítím jako velký nedostatek. Takže přátelé ozvěte se, rádi přijedem! 😉

Ako osobne vnímaš hudobnú scénu v Čechách?

Petr Wagner: Já mám velkou výhodu, že s Milošem Hrochem, Honzou Šamánkem a Juditou Císařovou děláme na Českém rozhlase pořad o hudbě z podzemí, takže na co si nepřijdu sám, to mi ti zbývající tři nějak vnutí. V důsledku toho jsem posledních pár let zavalenej skvělejma kapelama nejrůznějších žánrů – když vyberu s ohledem na orientaci tohohle e-zinu byli by to třebas Lezok, Pitva,Vole, Nusle Sound System, Rutka Laskier, Pacino, Ette Enaka, True Fir, nový desky od Tomáš Palucha nebo Blues For The Redsun/Drom, je toho mraky. DIY scéna žijea žít bude.

Mohol by si povedať niečo viac o živote členov pomimo kapelu?

Petr Wagner: Já jsem „normálním povoláním“ kněz (což popravdě není moc normální) a kromě toho mám v ČRo zmíněnej pořad o hudbě a taky ještě jeden o spiritualitě (to se jmenuje Hergot!). Michal je vynikající kaprař, basák Honza dělá podlahy a dovede nejlíp točit gear na hudebním bazaru, Čápa (kytara) dělá zvukaře a Honza se i v zaměstnání točí kolem nástrojů

Tak to bola posledná otázka. Ďakujem veľmi pekne za odpovede, a zároveň by som ťa rád poprosil o odkaz pre čitateľov.

Petr Wagner: Já děkuju za zájem! Měj se!

Full album:

Ďalšie Linky:
https://www.facebook.com/safenatpaneach2014/
https://open.spotify.com/album/4auujC0ifFOGZdglDFNU3r

Pridaj komentár