Rozhovor s Davidom Hradílkom z Adagio Funebre zo dňa 9.11.2016

_fot3552Napriek tomu, že doom/black metalový one man band/projekt Adagio Funebre je hlavne slovenským poslúchačom pomerne neznámy, svojím obsahom má určite, čo ponúknuť – hlavne z hľadiska obsahu. Aktuálny album Atrocity of Hadamar, je založený na zaujímavej knihe – Zvěrstva Hadamaru, psychologickom thrilleri s tématikou psychiatrickej liečebne v nacistickom Nemecku. Navyše na jeho ústrednú postavu – Davida Hradílka, ste mohli natrafiť v rôznych kapelách, z ktorých najznámejšia bola Törr (ďalšie InnerSphere, Return to Innocence, Vidock, Virus).

Zdravím David, napriek tomu, že tvoj one man band/projekt Adagio Funebre pôsobí od roku 2009, slovenskej poslucháčskej obci tento názov veľa nepovie. Mohol by si na úvod povedať pár slov?

David Hradílek: Adagio Funebre vzniklo z pouhé potřeby vyjádřit své emoce a pocity, které se ve mně nahromadily během roku 2008 a 2009, kdy jsem si procházel opravdu těžkým životním obdobím. Potřeboval jsem nějaký „filtr“ na všechny ty negativní věci, co mě obklopovaly. Proces skládání, hledání správných muzikantů a financí na realizaci prvního CD byl komplikovaný a zdlouhavý, a tak první album „Of Grief and Insanity“ („Ze smutku a šílenství“) vyšlo až v roce 2013. Mezitím jsem hrál ve spoustě dalších „regulérních“ kapelách, takže Adagio Funebre jako projekt tiše čekal další roky, až mě zase něco popadne a já začnu pracovat na novém materiálu. Takže i když tento projekt existuje již od roku 2009, není divu, že se při svém dlouholetém „spánku“ do podvědomí lidí moc nedostal. Nové album to snad alespoň trochu změní.

Pred nedávnom uzrelo svetlo sveta CD Atrocity of Hadamar, ako prebiehal proces vzniku?

David Hradílek: „Atrocity of Hadamar“ vznikalo podobným způsobem jako album první (až na ten rozdíl, že nyní jsem musel psaní hudby přizpůsobit příběhu své vlastní knížky „Zvěrstva Hadamaru/Atrocity of Hadamar“ a více pracovat s atmosférou jednotlivých scén). Vždy složím veškerý materiál (většinou na kytaru), doma nahraji demo nahrávky, k ním napíšu texty a poté začíná ten nejtěžší proces: hledání muzikantů, kteří by měli čas a chuť party na bicí, kytaru a zpěv natočit, případně odehrát živě.

Osobne ma veľmi zaujala téma albumu – Psychiatrická liečebňa v nacistickom Nemecku. Ako vznikol celý tento nápad?

David Hradílek: Jak už jsem předtím zmínil v jednom rozhovoru. Vždy mi téma „člověk, jeho psychika a duše v extrémních situacích“ přišlo zajímavé. Je to takový složitý, komplikovaný proces, kdy se jedinec musí poprat s nepřízní osudu a z uměleckého hlediska je pro mě zajímavé tento „boj“ sledovat. Samozřejmě vždy přeji hlavní postavě, aby se z těchto špatných situací dostala. Hrůzná nacistická psychiatrická léčebna je dobré prostředí pro stavbu temného příběhu.

Predchádzala tvorbe nejaká špeciálna príprava, napríklad študovanie histórie, psychológie a pod.?

David Hradílek: Ano, předtím než jsem začal novou knihu a album psát, musel jsem si pečlivě nastudovat informace o klinice v Hadamaru a jejím okolí, prohlédnout autentické fotografie místa a lidí, kteří tam pracovali (a páchali zločiny), popřípadě shlédnout raritní videa, která byla pořízená americkými vojsky, když Hadamar osvobozovali, atd. Co se týká psychologické stránky věci, základy psychologie jsem studoval na vysoké škole, ale zde mi k popisům určitých scén v knize pomohly spíše vlastní životní zkušenosti, kdy já sám jsem musel nesčetněkrát čelit extrémním životním situacím a „útokům na duši“. Rozhodně se v těchto částech ale nejedná o mou „autobiografii“. 🙂 V psychiatrické léčebně jsem nikdy nebyl. 🙂

Popíš bližšie príbeh tejto knihy.

David Hradílek: Tento historicko-psychologický horor vypráví příběh o jednadvacetiletém muži, kterého zavřeli do nacistické psychiatrické léčebny v Hadamaru, která před jeho příjezdem sloužila jako továrna na smrt, kde se usmrcovalo plynem, než Hitler roku 1941 oficiálně pozastavil toto zabíjení ve velkém. Málokdo možná ví, že plynové komory mají svůj původ právě v psychiatrických nemocnicích, kde se usmrcovali duševně a fyzicky nemocní pacienti. Až poté tyto praktiky převzaly koncentrační tábory. Kniha je psaná jakousi formou deníku, kde hlavní postava píše o tom, co na klinice prožívá a zažívá.

Bude nejakým špeciálnym spôsobom riešená distribúcia knihy aj na Slovensku (cez nejaký shop a pod.) alebo je spolu s albumom dostupná výlučne na vašich stránkach?

David Hradílek: CD a knihu „Atrocity of Hadamar“ je možné si objednat (i jednotlivě) za € 6 pouze přes oficiální stránky kapely (www.adagiofunebre.cz), respektive přes email adagiofunebre@seznam.cz

dav

Mal by byť nasledujúci album tiež stavaný v koncepčnom duchu s nejakým zaujímavým príbehom?

David Hradílek: Ano, v koncepčních albech budu určitě pokračovat. Navíc „Atrocity of Hadamar“ je pouze první částí celého příběhu. Ten už je několik let také napsaný. Zatím tedy jen v angličtině. Název je „The Journey to Hadamar“. Zde se čtenář dozví, co vše předcházelo onomu uvěznění hlavní postavy. Až přijde vhodná doba, napíšu i českou verzi a opět složím k tomuto pokračování hudební složku. Momentálně ale přemýšlím ještě i nad variantou, že si od téma „Hadamar“ na chvíli odpočinu a zkusím předtím, než se pustím do „The Journey to Hadamar“, vytvořit ještě něco úplně jiného. Mým novým konceptem je dát dohromady šílené, brutální album, na kterém bych se v textech zaobíral perverzemi. 🙂 Čas ukáže, jaký bude tedy ten další krok.

Na Atrocity of Hadamar došlo aj k zmene hudobného štýlu, keď ste sa viac priklonili k black metalu s prvkami ambientu. Môžu poslucháči očakávať nejaké ďalšie zmeny v smerovaní tvojej hudby?

David Hradílek: Určitě! Nechci nahrávat stylově stejná alba. Nemělo by to smysl. Mé rozhodnutí není ovšem nijak vykalkulované. Vždy jsem hudební složku přizpůsobil příběhům na tom daném albu. „Of Grief and Insanity“ bylo, jak sám název napovídá, o smutku, podzimu, prokletých básnících, absintu a o nenaplněné touze po druhé osobě, takže jsem pro tato témata složil výpravný doom metal plný smutku. Oproti tomu „Atrocity of Hadamar“ je založené na hrůzách a šílenostech z nacistického blázince, podle toho také musela hudba tak znít. Pokud bude dalším albem ona záležitost o perverzích, dá se očekávat, že toto album bude rozhodně úplně jiné, než to předchozí. 🙂

Ako to zatiaľ vyzerá s koncertmi?

David Hradílek: Rád bych s Adagio Funebre hrál i live, ale bohužel nemám momentálně koncertní sestavu. Kdyby se ovšem v budoucnu našli muzikanti, kteří by do toho chtěli jít, klidně bych předvedl „Atrocity of Hadamar“ i na pódiích. Uvidíme.

Istý čas si pôsobili v legendárnej skupine Törr. Ako sa na túto skúsenosť pozeráš s odstupom času?

David Hradílek: Hraní v Törru bylo jako hraní v jakékoliv jiné kapele (rozdíl byl snad jen v honorářích). Neohlížím se zpět, takže jsem to už úplně vypustil z hlavy. Být v této kapele mělo svá pozitiva a negativa. Upřímně, když jsem tam musel skončit, oddychl jsem si.

Sleduješ dianie v Törre aj teraz?

David Hradílek: Opět zde musím být upřímný. Törr jsem vůbec nesledoval ani před svým příchodem ani po tom, co jsem tam skončil. Když jsem s metalovou hudbou začínal, měl jsem rád (a pořád mám) kapely jako Death, King Diamond, Mayhem, Autopsy atd., takže tento český „big beat“ šel úplně mimo mě. Nikdy jsem do Törru nechtěl jít. Můj bývalý parťák z kapely Vidock, Tomáš Eisler, který měl do Törru nastoupit se mnou, mě musel hodně dlouho přemlouvat, abych na to kývl. Nakonec se tak stalo, protože nám Törr za to něco slíbili. To, že to pak vše dopadlo jinak, je už jiná věc. Popravdě, prostě jsme v tu chvíli byli s Tomem trochu vypočítaví, tak jsem do toho šli. Dnes už bych se podobně nezachoval. Na druhou stranu ale nesmím zapomenout zmínit, že díky účinkování v Törru vzešlo pro mě osobně jedno velké pozitivum. Mohl jsem navázat spolupráci s hořovickou firmou NBE Guitars, které mě od roku 2011 podporuje svými excelentními baskytarami Spector.

Ako vyzerá tvoj život mimo hudobnej tvorby (záľuby, záujmy)?

David Hradílek: Můj život je hodně naplněn angličtinou. Jsem lektorem, který je dost vytížený, takže volného času moc nezbývá. Přesto, když se nějaký najde, věnuji se samozřejmě hudbě, psaní knížek a někdy i malování. Když chci ale opravdu zrelaxovat, nepohrdnu nějakou krásnou ženou a několika láhvemi červeného vína. 🙂

Čo sa týka Adagia, je v budúcnosti nejaký plán, k zmene na klasickú kapelu (rozšírenie zostavy) alebo nie?

David Hradílek: Vůbec netuším. Toto už moc nezáleží na mně. Jak už jsem napsal dříve, v Adagio Funebre jsem momentálně prakticky jen já sám. Když by se ale našel bubeník, kytarista a zpěvák, klidně by Adagio Funebre mohlo být regulérní kapelou. Uvidíme, co budoucnost přinese.

To bola posledná otázka, ďakujem veľmi pekne za rozhovor a zároveň by som ťa rád poprosil o odkaz pre našich fanúšikov.

David Hradílek: Taky děkuji za rozhovor. Fanouškům bych snad vzkázal, aby podporovali hudbu, chodili na koncerty a občas si pořídili i nějaké to CD domů. 🙂

Ukážky s albumu Atrocity of Hadamar si môžete vypočuť na bandzone linku Adagio Funebre: http://bandzone.cz/adagiofunebre

Ostatné linky:
http://www.adagiofunebre.cz/
https://www.facebook.com/adagiofunebre/?fref=ts

Páčil sa ti tento článok?
  •  
  •  

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.